Lanžhot- mateřská školka
Až donedávna jsem neměla vůbec ponětí, že taková akce existuje. A jak jsem ráda, že tomu tak je. O čem je řeč? O stavjání máje na školním dvoře Mateřské školy v Lanžhotě. V této školce existuje třída „Berušky“ jejíž náplní je pomáhat zachování folklóru a místních tradic. V roce 1998 zde proběhlo historicky první stavjání máje. Co je na tom tak zvláštního? „Stavjání“ probíhá ve dvou dnech a děti jsou přitom velice zdatnými pomocníky dospělých. Dokonce bych se odvážila tvrdit, že je tomu naopak – dospělí pomáhají dětem.
DEN PRVNÍ
Začalo se kolem druhé hodiny odpoledne. „Děti, pěkně se obujte, oblečte se pracovně, půjdeme strůhat, kopat jámu a chystat na zítřejší stavjání máje.“ Taková byla slova paní učitelky z Berušek. Děti vyšly na dvůr, kde už na ně čekal stárkův tatínek a dovezená borovička. Paní učitelka rozdala nářadí, děvčatům lopatky, smetáčky, chlapcům poříze ke strouhání máje a rýče.
Stárkův tatínek klukům názorně předvedl, jak správně strouhat máju. Zatímco chlapci strouhali, děvčata zametaly ostrouhanou kůru, ti nejmenší se šli klouzat na parník. Dědečkové nachystali lana a hůlky, z nichž se sestaví „šprajce“ – podpěry sloužící při zítřejším ručním stavjání máje. Tatínkové pomohli synům odrýt kus trávníku a začali vykopávat a později vyvrtávat jámu, do níž bude mája postavena. V tom všem jim synkové velice zdatně asistovali. Maminky zatím prohlížely vypůjčené kroje, oblékaly dcerky a zkoušely, jak to správně pasuje.
DEN DRUHÝ
Slavností průvod krojovaných dětí vycházel v 15 hod. od školky. Průvod vedl stárkův tatínek, za ním následovali krojovaní šohajé, vprostřed s malým stárkem. Tatínek nesl v ruce bič, na znamení své důležitosti a šohajíky pobízel se slovy „Veseuo chaso“ k výskotu a juchání. V průvodě šli i krojované děvčátka. Šlo se průvodem ke stárkovi pro prapor na máju. Maminka oblečená v kroji už průvod netrpělivě vyhlížela ze vrat, v ruce držíc prapor v národních barvách zakončený střapci. Uvítala stárků a krojovaných, pozvala všechny děti do dvora na malé pohoštění. Jak se sluší a patří zanesly tetičky „koláčíčka“ i kolemstojícím přihlížejícím.
. Ve školkovém dvoře uvítal stárkův tatínek ještě jednou všechny krojované a zejména pak malého stárka, převzal od synka prapor, který společně s dědečkem uvázali na máju. „Tak, chlapci ke šprajcom,“ bylo povelem k započetí vlastního stavjání. To se rozumí, že máju nepostavili okamžitě, ale že to nějakou dobu trvalo.
Se závěrečným „horé“ se chlapci pochytali a začali zpívat „Tá lanžhotská mája tenká, stavjala ju svoboděnka….“ Stejným způsobem, kterým za tři dni po nich zazpívá každý Lanžhotčan stavící velkou hodovou máju. V prvním případě máte v očích slzy dojetí, že tradice pokračuje, ve druhém vám běhá mráz po zádech od té velkolepé podívané. Ať už dětem vydrží, nebo nikoliv, láska k folklóru vštěpovaná jim milujícími rodiči, prarodiči, učiteli, pevně věřím tomu, že budou schopni říct, takhle to je správně, protože tak mě to učili už ve školce a najdou se i tací, kteří u krojů a tradic zůstanou.
Zdroj: Martina Kaufová
Komentáře
Přehled komentářů
Dobrý den, moc su z vašich stránek unešená,to nemá chybu.
poděkování
(Dana Baťková, 22. 10. 2009 20:31)Marně hledám slova, kterými bych Vám chtěla poděkovat za tak krásné překvapení na Vašich stránkách, které jsem dnes teprve objevila.
HedkaRadkovicova@seznam .cz
(Hedka Radkovičová, 12. 8. 2012 17:17)