Zámek ve stylu tudorské gotiky

Zámek v Lednici, stojící uprostřed romantické scenérie jihomoravských lužních lesů a rybníků, je jedním z nejznámějších zámků v Čechách a na Moravě. Ves Lednice se poprvé připomíná v r. 1222, kdy ji spravovali místní vladykové Adamar a Lipert z Lednice. Ti si tu brzy poté vybudovali tvrz, která měla střežit významný přechod při řece Dyji na cestě spojující sever s jihem. V držení rodu z Lednice nezůstala tvrz dlouho; jako další vlastník se připomíná rod Sirotků, z nichž Ortlín Sirotek postoupil v r. 1322 tvrz s dvorem Janu z Lichtenštejna. V držení Lichtenštejnů zůstala Lednice - s krátkou přestávkou v l. 1571-1576, až do r. 1945, zpočátku jako léno (1322 - 1582), později jako vlastnictví. Stala se střediskem lednického panství, které spolu s Valticemi a Břeclaví tvořilo komplex lichtenštejnských držav na jižní Moravě.

Po česko-uherských válkách v druhé polovině 15. století byla jižní Morava částečně vylidněna. V této době byla kolem Lednice vybudována soustava lednicko-hlohoveckých rybníků. Kolem Zámeckého, Prostředního, Mlýnského a Hlohoveckého rybníka byl vytvořen přírodně krajinářský komplex, stavebně koncipovaný v dalších staletích, který nemá v tomto směru v našich zemích obdoby a řadí se k nejvýznamnějším uměleckokrajinářským územím v Evropě vůbec. Kvůli svým kvalitám bylo toto území zapsáno v r. 1996 na seznam UNESCO.

Před r. 1585 přebudoval Hartman z Lichtenštejna starou tvrz v renesanční zámek. Lednický zámek, který Lichtenštejnové od počátku 17. století budovali jako svou rezidenci, měl reprezentovat i tehdejšího představitele rodu Karla z Lichtenštejna, jehož politické kariéře se mělo vše podřídit. Proto také přestoupil ke katolictví a stal se i předním stoupencem pozdějšího císaře Matyáše. Za jeho oddanost, oblibu i finanční výpomoc mu byl udělen titul knížete, jehož směl od té doby užívat nejstarší člen rodu. V r. 1614 získal i opavské knížectví. Po bělohorské porážce českých stavů mu byla svěřena správa Čech s úkolem potrestat účastníky odboje, vojensky zemi okupovat a rekatolizovat. Jako místodržitel se stal faktickým pánem Čech a při výkonu své moci se značně obohatil nejen finančními transakcemi, ale i levným nákupem zkonfiskovaných panství, která připojil k lichtenštejnskému dominiu. To se již dříve rozšířilo jeho sňatkem s Annou Marií z Boskovic i sňatkem jeho bratra Maxmiliána s její sestrou Kateřinou o Boskovice, Černou Horu, Bučovice, Plumlov a Prostějov.

Vlastním budovatelem Lednice a lednického areálu se však stal jeho syn Karel Eusebius, který se usídlil v blízkých Valticích a celý svůj život (+ 1684) věnoval rozsáhlým úpravám lednicko-valtického panství. V Lednici vyrostl rozsáhlý komplex zámku i hospodářských budov. Karel Eusebius se snažil povolat do Lednice významné umělce. Na zámku působil např. štukatér Bernard Bianchi, další se současně podíleli na budování lednického parku, v němž dvorní kameník Petr Materna zhotovil větší počet kašen a stavitel Petr Tencalla měl vypracovat návrhy na zřízení šesti dalších. V r. 1635 byla k výzdobě parku vystavěna osmiboká kašna s vodotryskem od Wolfa Grubera. Současně se Karel Eusebius postaral i o vybudování oranžérie, předchůdkyně dnešního proslulého lednického skleníku. Lednický zámek měl být honosným sídlem, které by zpříjemňovalo život šlechtické společnosti. Proslulý architekt Jan Bernard Fischer z Erlachu se podílel na projektu zámecké jízdárny a stájí a snad také on a po něm od r. 1690 Domenico Martinelli podstatně zasáhli do charakteristických úprav stavby. Tak vznikl barokní zámek s jízdárnou i rozsáhlou zahradou.

Rovněž 18. století vtisklo lednickému areálu charakteristické rysy. Již v r. 1715 vybudovali Lichtenštejnové uprostřed lednicko-hlohoveckých rybníků lednicko-valtickou alej, která spojila obě panská sídla, Lednici a Valtice. V r. 1717 byl u zámecké rezidence zřízen nový, 180 m dlouhý rybník. V druhé polovině 18. století byl zbourán dosavadní gotický kostel, čímž byly dány předpoklady k nové, klasicistní přestavbě části zámku v l. 1766 - 1772. Zámek se rozšířil o druhé nádvoří tím, že přibyla dvě jižní křídla a na místě zbořeného kostela byl vystavěn farní kostel sv. Jakuba a proti němu obytné křídlo. Mezi zámkem a jízdárnou vznikl čestný dvůr, který se zachoval dodnes.

Koncem 18. a počátkem 19. století byl přebudován a rozšířen i zámecký park. Dominoval svou úpravou ve tvaru hvězdy a udivoval řadou romantických objektů v osách průhledů, jako například Hardtmuthovým minaretem z l. 1797 - 1802 nebo řadou neobvyklých zámečků (umělá zřícenina Janova hradu z r. 1807, Apollónův chrám z r. 1817, Tři Grácie z r. 1825, Hraniční zámek z r. 1816, Rybniční zámek z r. 1816 a další stavby). V l. 1805 - 1811 přeměnil architekt Fanti klasicistní park v romantický tím, že vybudoval zámecký rybník s 15 ostrovy.

K posledním velkým stavebním úpravám lednického zámku došlo v 19. století. V r. 1815 architekt Josef Kornhäusel nejprve přestavěl v empírovém slohu zahradní křídlo zámku a v l. 1843-1845 byl postaven na východní straně zámecké budovy skleník, který podle vzoru londýnské zimní zahrady projektoval Angličan Devien. Vstupní prostor a spojení mezi skleníkem a zámkem tvořil květinový sál. Za ním se rozprostírala kruhová jídelna, z níž se napravo vcházelo do velkého kulečníkového sálu a nalevo do hudebního sálu. Květinový sál se při různých příležitostech upravoval a měnil v zámecké divadlo, které se těšilo značné popularitě, protože zde hráli významní umělci z blízké Vídně.

V l. 1846 - 1858 byla uskutečněna přestavba interiérů i exteriérů lednického zámku v tehdy módním slohu anglické novogotiky. Plány vypracoval mladý vídeňský architekt Jiří Wingelmüller, kterého po jeho předčasné smrti vystřídal od r. 1848 jeho asistent Jan Heidrich. Úpravou vznikl komplex budov o osmi křídlech se čtyřmi dvory, dvěma věžemi, barokní jízdárnou po levé straně a skleníkem zasazeným do rámce parku. Mezi zámkem a tzv. kuchyňským křídlem vzniklo spojovací křídlo s vedlejším schodištěm. Přebudován byl i kostel sv. Jakuba, bylo prodlouženo kněžiště, přistavěny dvě věže a otevřena předsíň. Hlavní oltář je dílem Františka Ittenbacha a kazatelna Františka Reidengera.

Také interiéry dostaly novogotickou úpravu. V knihovně se dochovaly původní skříně ze 17. století; charakteristické jsou samonosné točité schody, vzácný reliéf stromu života ze slonové kosti, udivují i kazetové stropy v jídelním a tanečním sále a část mobiliáře. V tanečním sále je velký obraz J. Schlössera Perseus a Andromeda. V dalším traktu byly umístěny ložnice s budoáry, pracovny, šatny, koupelny a salóny pro snídaně.

Novým úpravám zámku bylo nutno přizpůsobit i okolí. Park byl rozšířen na jih přes zámecké i obecní pozemky, byl zbourán hospodářský dvůr, zasvé vzala i dosavadní lednická radnice, v r. 1880 byly vykoupeny usedlosti v Dlouhé ulici. Proto byla dosavadní silnice přeložena dále na jih, přemístěno náměstí a vybudována dnešní radnice. Na takto získaném prostoru byl zřízen anglický park a francouzská zahrada. Současně architekt Karel Weinbrenner předložil návrhy na vybudování fary, kaplanky, dnešního hostince, hospodářských stavení i bytů pro zaměstnance; v r. 1900 k nim přibyla ještě kašna na náměstí. Lednický zámek se řadí k nejvýznamnějším projevům vrcholného romantismu na území našeho státu.

V r. 1945 se stal zámek a celý lednický areál státním majetkem a je jím doposud. Rozsáhlý lednický park, který přechází ve volnou upravenou krajinu, je nazýván "zahradou Evropy". Přitažlivost celého areálu zvyšují lednické rybníky, jež se staly ideálním hnízdištěm vodního ptactva a byly zařazeny do systému mezinárodních ornitologických rezervací.